Hádky jako budíček?

Trápíte se ve vztahu? Je na vás hrubý, uráží a vyhrožuje? Lámete si hlavu,  proč tohle dělá? Jak může být tak ošklivý? Proč se takové věci dějí zrovna vám? Co když je to jinak? Věci vždy nemusí být tak, jak je člověk vidí zvenku. Co když je to jinak a měla to být jen lekce? Již od malička jsem měla velmi malé sebevědomí a byla závislá na hodnocení okolí. Pokud mě lidé okolo hodnotili kladně bylo to v pořádku, ale s kritikou jsem se popasovat nikdy neuměla. Stále dokola jsem si vyčítala každý svůj prohřešek a nedostatek. Utápěla jsem se neláskou k sobě  tak usilovně a přesvědčivě, že jsem si nakonec vzala člověka, který mi v tom začal pomáhat.  A musím říci, že v přesvědčování, že nestojím za nic, byl manžel  opravdu mistr. Jeho „pomoc“ mě stála potoky slzí a hromadu bezesných nocí. Trvalo mi 30 let,  než jsem pochopila, že věci mohou být jinak. Hádky  mě měly vzbudit ze spaní, protože celé ty roky jsem dělala věci špatně. Co jsem pochopila?
  1. Své slabiny.  Celý život jsem byla v ponížené pozici. Byla jsem nejistá, málo sebevědomá, stále jsem ostatním ustupovala na svůj úkor, přizpůsobovala se názorům druhých,  potlačovala své potřeby a nevyjadřovala své pocity.
  2. Co se mám naučit.  Z popisu výše jasně vychází, v čem se mám zdokonalovat. Hlavní věcí je naučit se vážit si sama sebe. Nebýt závislá na mínění okolí, ale být si jistá sama sebou. Nenechat se vtáhnout do manipulací ostatních lidí, ale více spoléhat na své pocity. Vážit si sama sebe.
  3. Že mám přijmout nepochopitelné.  Ne každou situaci my lidé můžeme rozumem pochopit, ale jak říkávaly babičky, všechno zlé je pro něco dobré.  V každé nepříjemné situaci se  zamyslím. Co mi nepříjemná  situace nebo člověk ukazují? Pokud se mě silně dotýkají a mám z nich špatné pocity,  co se mi snaží sdělit? Na co mě chtějí upozornit? Co dělám špatně? Kde bych ještě měla přidat? Co si z nepříjemné situace nebo setkání mohu vzít pro sebe a zužitkovat to ve svůj prospěch?
  4. Mám si odpouštět.  Svou nedokonalost při zvládání překážek. Že ještě nejsem dostatečně daleko se zdoláváním svých lekcí. Že jsou stále chvíle, kdy se nemám ráda a neposlouchám své pocity. Že jsou situace, kdy se nechám vtáhnout do hry druhých.
  5. Mám poděkovat.  Za to, že mám na své cestě spolehlivý kompas. Pokud se mám  více ráda, starám se o sebe, zkrátka posunuji se vpřed, věci se daří a mám skvělý pocit a život je skvělý.  Když se k sobě chovám hnusně, tak věci začnou drhnout a záhy se objeví  „pomocníci“se svým trápením. Cítím se pak čím dál hůř a klesá i moje sebevědomí. Život se stává bojem s nebezpečnými nástrahami. Kompas z pocitů mi jasně ukazuje, kdy věci dělám dobře a kdy je potřeba je dělat jinak.
Více  na webináři ZDARMA